Pes v bytě, nebo v domě se zahradou? Kde bude samojed opravdu šťastný?
Kvalitu života psa neurčuje velikost bytu ani zahrady. Mnohem důležitější je kontakt s člověkem, dostatek pohybu, nové podněty a kvalitní péče. Jednou z nejčastějších otázek, které od zájemců o naše štěňátka dostáváme, je: "Může samojed žít v bytě?" Naše odpověď zní jednoznačně: ano, může.
Mnoho lidí si automaticky spojuje větší plemeno s představou domu se zahradou. Ve skutečnosti ale není rozhodující velikost pozemku, nýbrž čas, který je majitel ochoten svému psovi věnovat, a život, který spolu budou sdílet. Zahrada není náhradou za procházku. Dům se zahradou má bezpochyby své výhody. Pes si může kdykoliv vyjít ven, protáhnout se nebo si lehnout na čerstvý vzduch. Často se ale setkáváme s představou, že zahrada sama o sobě vyřeší potřebu pohybu. Ve většině případů tomu tak není. I naše Ebbi má k dispozici velkou zahradu, přesto na ní většinu dne odpočívá, pozoruje okolí nebo spí. Pokud bychom ji nebrali na pravidelné procházky a výlety, rozhodně by si sama nenaběhala několik kilometrů denně. Pes totiž nepotřebuje pouze pohyb. Potřebuje také nové pachy, různá prostředí, zážitky a možnost poznávat svět kolem sebe. Stejně důležitý je i pravidelný kontakt s lidmi a dalšími psy. Dlouhodobá sociální izolace je odborníky považována za významný rizikový faktor stresu, frustrace a vzniku problémového chování. Pes v bytě bývá často aktivnější. Možná to zní překvapivě, ale mnoho samojedů žijících v bytech má ve skutečnosti více pohybu než někteří psi s vlastní zahradou. Majitelé bytových psů zpravidla několikrát denně vyrážejí na procházky, jezdí na výlety, věnují se společným aktivitám a tráví se svým psem více času venku. Pes tak pravidelně poznává nová místa, potkává jiné psy i lidi a získává cenné zkušenosti. Z pohledu samojeda je právě tento aktivní společný život často mnohem důležitější než samotná velikost bydlení.
Ke spokojenému životu potřebuje především:
- dostatek pravidelného pohybu
- každodenní kontakt se svou rodinou
- možnost poznávat nové podněty
- mentální zaměstnání
- klidné místo k odpočinku a pocit bezpečí.
To vše lze zajistit jak v rodinném domě se zahradou, tak v bytě. Naopak psi, kteří tráví většinu dne sami na zahradě bez
dostatečného kontaktu s rodinou, častěji nadměrně štěkají, ničí ploty,
utíkají nebo vykazují stereotypní chování. Ne proto, že mají zahradu,
ale proto, že jim chybí to nejdůležitější – společnost člověka.
Samozřejmě nás zajímá, zda budoucí majitel bydlí v bytě nebo v rodinném domě. Není to pro nás ale rozhodující kritérium. Mnohem důležitější je, jaký život bude pes vést. Bude součástí rodiny? Bude mít dostatek pravidelného pohybu, podnětů, péče a času stráveného se svými lidmi? Pokud je odpověď ano, může být samojed stejně šťastný v bytě uprostřed města jako v domě se zahradou na venkově. Nejšťastnější pes totiž není ten, který má největší zahradu. Nejšťastnější je ten, který má svého člověka. Proto při výběru budoucích rodin nehledíme především na typ bydlení, ale na to, zda budou schopny nabídnout svému psovi aktivní, bezpečný a spokojený život plný společných zážitků. To je pro nás vždy mnohem důležitější než počet metrů čtverečních nebo velikost zahrady.
