Pes je jedním z nejčistších a nejvěrnějších duchovních průvodců. Jeho posláním je chránit, milovat bez podmínek a vnímat to, co je lidskému oku skryté. Nejhlubší pouto má s dětmi, kterým pomáhá učit se empatii a zodpovědnosti. Není náhoda, že délka psího života bývá 13-16 let, tedy stejně dlouhá jako dětství, kdy se formuje naše citlivost, láska a vztah ke světu. Pes tak není jen mazlíček, ale skutečný duchovní průvodce a učitel lásky.

O nás

Jsme nová chovatelská stanice samojedů v jižních Čechách a vášniví milovníci tohoto krásného a přátelského plemene.

Naše fenka Ebbi se dne 1. 5. 2025 stala chovnou fenou. Na začátku roku 2026 proběhlo její první plánované krytí a nyní netrpělivě čekáme na potvrzení březosti při sonografickém vyšetření. Pokud vše dopadne dobře, těšíme se na náš první vrh ˇ"A".

Našim štěňátkům věnujeme lásku, péči a maximální pozornost od prvních dnů života. Velmi nám záleží na tom, aby se náš odchov dostal do těch nejlepších a milujících rodin. Rádi vám o tomto plemeni povyprávíme a zodpovíme veškeré dotazy – jste u nás srdečně vítáni.

O samojedech

Samojed je velmi přátelské, inteligentní, laskavé a společenské plemeno. Svůj název převzal po národu Něnců ze Sibiře (známí jako Samojedi) a jejich psi byli nádherní Bjelkier - ''bílí psi stvoření k dokonalosti."

Dříve byli samojedi využíváni jako sáňoví psi, dále i jako lovečtí, tažní, pastevečtí, hlídací psi a dokonce i jako ohřívači postelí.

Skvěle snáší zimu, ale léto není nic pro něj. Přes teplé dny je nejlépe schovaný ve stínu a je méně aktivní.

Má opravdu velmi rád společnost lidí i jiných psů, je nekonfliktní, miluje děti, sport, dlouhé procházky...

Rozhodně není vhodný jako hlídací pes, samojed přivítá i zloděje :-)

O samojedech

Náš příběh

Láska ke psům mě provází od dětství. Ať už doma, nebo na chalupě u babičky, vždy byl součástí rodiny nějaký chlupatý parťák. Stejné to měl i můj manžel. Když jsme se poznali, měl malého bišonka, který se dožil krásných patnácti let a byl plnohodnotným členem naší rodiny.

Jak plynul čas a on byl starší a méně aktivní, začali jsme si čím dál častěji klást otázku, co bude dál. Jakého pejska si jednou pořídíme? A jestli vůbec budeme chtít znovu projít tou cestou…

Na jaře roku 2019 jsem na Instagramu u jedné slečny ze Šumavy zahlédla fotografii jejího nového štěňátka – bílé, chlupaté kuličky. Okamžitě mě okouzlila. Zjistila jsem, že se jedná o samojeda, a začala se o toto plemeno zajímat víc a víc.

Četla jsem články, knihy, hledala informace o povaze, náročnosti péče, vhodnosti k dětem. Ptala jsem se lidí ze Samojed klubu, jak se jim se samojedem žije, a postupně jsem začala vyhledávat chovatelské stanice. Po čase jsem si domluvila návštěvu u Jany Ďásků v Jihlavě, která tehdy měla dvě fenky – Baylinku a Aiku a psa Xixiho. A bylo rozhodnuto. Zamilovala jsem se. Do plemene i do nich.

S Janou jsme zůstaly v kontaktu celé tři roky, než jsme si od ní jedno chlupaté štěstí odvezli... Tři roky byly plné otázek, zjišťování informací, učení se a také… tři roky přemlouvání manžela k novému členovi rodiny 😊

I když psy miluje, měl respekt a obavy, zda takové plemeno zvládneme. Musela jsem slíbit, že fenku vycvičím, že bude poslouchat, že to bude venkovní pes, bude spát v kotci, nic doma ani na zahradě nezničí a vše bude dokonalé.

A realita?

Je to dokonalé... Ebbi trénuju, poslouchá jen za pamlsek a hlavně tehdy, když sama chce. Zničila a rozkousala spoustu věcí doma, na zahradě i v garáži. A spí s námi v ložnici 😊

Ale takové "ničící období" má většina štěňat – svět se musí ochutnat, prozkoumat a poznat. Po prvním roce se Ebbi výrazně zklidnila. Vyrostla z ní naprostá pohodářka, vášnivá cestovatelka a nejlepší parťák na všechno. A také největší manželův miláček.

Za nic na světě bychom své rozhodnutí neměnili.

Je naše. Vybrali jsme si my ji – a ona si vybrala nás.