Pes je jedním z nejčistších a nejvěrnějších duchovních průvodců. Jeho posláním je chránit, milovat bez podmínek a vnímat to, co je lidskému oku skryté. Nejhlubší pouto má s dětmi, kterým pomáhá učit se empatii a zodpovědnosti. Není náhoda, že délka psího života bývá 13-16 let, tedy stejně dlouhá jako dětství, kdy se formuje naše citlivost, láska a vztah ke světu. Pes tak není jen mazlíček, ale skutečný duchovní průvodce a učitel lásky.

O nás

Jsme nová chovatelská stanice samojedů v jižních Čechách a vášniví milovníci těchto krásných a přátelských psů .

Z naší Ebbi se 1.5.2025 stala chovná fena a nyní jí sháníme vhodného ženicha. Náš první vrh A plánujeme na jaře 2026.

S láskou a péčí se budeme starat o naše štěňátka a hledat jim budoucí majitele, kteří jim poskytnou milující domov. Velmi nám záleží na tom, aby se náš odchov dostal do těch nejlepších rodin, proto vám o tomto plemenu rádi povyprávíme a zodpovíme veškeré vaše dotazy. Jste u nás vítáni.

O samojedech

Samojed je velmi přátelské, inteligentní, laskavé a společenské plemeno. Svůj název převzal po národu Něnců ze Sibiře (známí jako Samojedi) a jejich psi byli nádherní Bjelkier - ''bílí psi stvoření k dokonalosti."

Dříve byli samojedi využíváni jako sáňoví psi, dále i jako lovečtí, tažní, pastevečtí, hlídací psi a dokonce i jako ohřívači postelí.

Skvěle snáší zimu, ale léto není nic pro něj. Přes teplé dny je nejlépe schovaný ve stínu a je méně aktivní.

Má opravdu velmi rád společnost lidí i jiných psů, je nekonfliktní, miluje děti, sport, dlouhé procházky...

Rozhodně není vhodný jako hlídací pes, samojed přivítá i zloděje :-)

O samojedech

Náš příběh

Už od mala jsem milovala pejsky. Doma i na chalupě u babičky jsme měli vždy nějakého chlupáče. Podobné tomu bylo i u manžela. Když jsme se poznali, měl malého bišonka, který se dožil krásných 15 let.

Čím byl starší a méně aktivní, začali jsme přemýšlet co bude vlastně po jeho odchodu za duhový most. Jakého pejska si pořídíme pak a jestli vůbec...

Na jaře roku 2019 jsem uviděla na Instagramu jedné holčiny ze Šumavy fotku jejího nového pejska - bílou chlupatou kuličku. Naprosto mě ohromil.

Hned jsem začala zjišťovat co je to za plemeno, jaká je jeho povaha, zda se hodí k dětem, jak náročná je péče o něj, atd. Četla jsem o něm víc a víc, různé články, knihu, vyptávala se lidí ze Samojed klubu jak se jim se samojedem žije, začala jsem hledat chovatelské stanice a domluvila si po nějaké době i návštěvu v Jihlavě u Jany Ďásků. Jana v tu dobu měla 2 fenky, Baylinku a Aiku, a 1 psa Xixiho. Totálně jsem se do nich zamilovala.

S Janou jsem byla v kontaktu 3 roky, 3 roky jsem se vyptávala a zjišťovala další a další informace. 3 roky jsem přemlouvala manžela ke svolení nového člena rodiny :-) Manžel i přesto, že psy miluje, měl strach a obavu, abychom takové plemeno zvládli. Musela jsem mu slíbit, že jí vycvičím, že bude poslouchat, že to bude pouze venkovní pes a bude spát jen venku v kotci, že jí budu hlídat aby nám nic doma ani na zahradě nezničila a bude vše perfektní. A víte co? Je vše perfektní - Ebbi trénuju, poslouchá jen za pamlsek a jen když sama chce, zničila nám a rozkousala spoustu věcí doma, na zahradě i v garáži a spí s námi v ložnici :-) :-)

Ale ničící období je téměř u všech štěňat, většina z nich mají potřebu ochutnat vše co jim pod čumáček přijde... Ale po jejím roce se hodně zklidnila, je z ní naprostá pohodářka, vášnivá cestovatelka a nejlepší parťák na všechno. A manželovo největší miláček :-)

Za nic na světě bychom naše rozhodnutí neměnili. Je naše. Vybrali jsme si my jí a ona nás.